Tak tohle je ta správná sekačka na trávu s brutálním převodem do rychla. Severský thrash/death, na který už pomalu zapomněli IN FLAMES a který dnes jen velmi nesměle připomínají SOILWORK. Zato DARKANE mají svůj hudební styl rozpuštěný v krvi, kde se mísí s adrenalinem v napěněnou hmotu tvořenou prvky vysokého atomového čísla. Proč tolik nadšení? Proč tak silná přirovnání? To vše z pocitu nečekaného překvapení nad suverénností s jakou DARKANE svým čtvrtým albem válcují veškeré dohady o pomalém umírání švédských thrashmetalových neoklasiků. DARKANE už totiž dorostli do velikosti nových lídrů severské melody thrashové vlny. Pryč jsou doby, kdy dýchali na záda obdivovaným SOILWORK, teď jsou to oni, koho musí brát konkurence opravdu vážně.
Od vydání minulé desky „Expanding Senses“ uběhly už dlouhé tři roky a toto delší čekání na nové album bylo způsobeno i skutečností, že na skupinu již dost známého jména udělali DARKANE ne zcela obvyklý tah po stránce producentské, ale především co se studia a způsobu nahrávání týče. Nejen že vystavili červenou kartu všem ve Švédsku hojným a známým jménům a uchopili produkci do svých rukou, ale dali si tu jistě značnou práci a i veškeré technické, zvukové a studiové náležitosti si ohlídali sami. Dle slov kytaristy Christofera Malmströma nahráli své nové album postupně o víkendech jen ve zkušebně. Tento „demáčový“ přístup však přinesl ovoce v až nečekané kvalitě zvukové i produkční stránky, však také jen přípravné stádium, zařízení zkušebny a obeznámení se s vybavením zabralo skupině téměř rok. Opravdu poctivá a neuspěchaná práce tak nese své ovoce. To že jsou DARKANE poctiví dříči je ostatně zřejmé i z hudebního obsahu.
Dá se říct, že na novém albu seveřané v mnoha ohledech přitvrdili, rychlost a útočnost skladeb se běžně dostává do tvrdé deathové polohy, je však kompenzována přirozeně naroubovanou melodičností a vokální variabilitou. Sydowův, na minulém albu nejčastěji řvavě agresivní, vokál se poněkud zjemnil, neztratil však svoji razanci a naopak získal značnou plasticitu a proměnlivost. To je patrné především v častých refrénech, které jsou osobitým poznávacím znamením skupiny.
Technicky bravurní a rozhodně ne triviální postupy (vezměme za příklad brutálně namakané kytarové řádění ve skladbě „Contaminated“) skupina kombinuje do velmi dynamických a proměnlivých celků. Na rozdíl od mnohých jiných, kteří se snaží udělat svoji hudbu zajímavou mnohdy jednotvárným postupným vývojem skladeb nebo často překombinovanou různorodostí, se však DARKANE z velké části drží klasické poučky o sloce a refrénu, a byť tento model může vyvolávat předtuchu jednoduchosti či klišovitosti, v podání agresivních Švédů je to postup zcela přirozený a v neposlední řadě dávající skladbám jasný spád a z hudby tak zcela plynule odkapávají dávky ostře technicky vybroušeného thrashingu i zpěvných melodických pasáží neutápějících se v nekonečném rozmělňování. Navíc se tento model skrývá i za množstvím hráčsky nadstandardních pasáží a sólových výjezdů a ani ony zmiňované „refrény“ nejsou nějakým jednoduchým opakováním několika slov, ale povětšinou ucelenou a vyvíjející se melodickou linkou. Zde se zjevně projevuje zkušenost členů skupiny, která funguje již od roku 1998. Peter Wildoer je navíc osobou, která nabubnovala album „Stigmata“ u ARCH ENEMY. Obrovskou devizou pak je kytarová hra Christophera Malmströma ale také druhého kytaristy Klase Ideberga, jehož potenciál jak se zdá nedokáže uspokojit řežba u jediné skupiny, a tak se jeho jméno objevuje i v souvislosti s kapelami THE DEFACED a TERROR 2000. A když už jsme u výčtu kvalit, o něčem jistě svědčí i fakt, že na předminulém albu „Insanity“ se jako host objevil samotný Fredrik Thordendal z MESHUGGAH. Ona i hudba DAKRANE místy trochu připomíná vymazlený nadupaný technothrash.
Přes nesporné kvality alba „Insanity“ i minulého „Expanding Senses“ si dovolím vyslovit názor, že na „Layers Of Lies“ předvádí DARKANE zatím svůj nejlepší výkon.
PS: Na závěr ještě upozornění na výbornou progres deathovou instrumentálku „Maelstrom Crisis“.